FATALITY.CZ - death metal, Czech republic

Priznám sa bez mučenia že death nepatrí medzi tie metalové škatuľky, v ktorých by som sa s radosťou prehrabával a nachádzal zabudnuté a viac či menej neznáme skvosty zapadnuté kdesi hlboko v najtemnejších zákutiach. No na druhej strane sa nedá ani v najmenšom povedať, že by ma kov smrti ako žáner obchádzal úplne. Som si totiž veľmi dobre vedomý aké skvosty vo svojich útrobách táto hudobná dáma s kosou ukrýva a že už zo svojich exhumovaných vnútorností vyvrhla nespočetné množstvo skutočných smrteľných perál, ktoré už naveky budú žiariť ako tie najkrvavejšie diamanty na jej železnej korune. A tak, keď mi kolega All posunul najnovšie dielo moravských FATALITY, zhostil som sa úlohy priblížiť album „Bloody Hate“ so záujmom a istou nemalou mierou zvedavosti.

Hoci je najnovší opus už štvrtým počinom tohto smrteľného zoskupenia ktoré sa na scéne pohybuje už od roku 1992 (pravda, prvé štyri roky pod silne klišéovitým menom King Death), nemal som s ich hudbou doteraz dočinenia. No takáto dlhovekosť vytvárala predpoklad, že FATALITY bude silným a životaschopným bataliónom. A dopredu musím povedať, že je to naozaj tak. Ešte skôr než sa však pustíme do samotného hudobného rozboru diela nedá mi, aby som sa aspoň na chvíľku zastavil pri grafickom spracovaní dosky. Tá je zabalená do klasického umelého obalu, ktorý je skrytý v papierovom prebale. To by teda nebolo nič zvláštne ak nerátam fakt, že vrchný obal a predná strana bookletu prinášajú každá iný výjav, ktorého spoločným menovateľom je maskovaná postava, s úmyslami jasnými už na prvý pohľad. Avšak skutočnú lahôdku prináša samotné vnútro bookletu, ktoré prostredníctvom sérií fotografií prináša takmer komixový príbeh dvoch mladých žien tešiacich sa zo života. Teda až do chvíle kým sa ich cesty stretnú s našim hrdinom. A že to pre jednu zo strán nedopadne dobre je dopredu jasné a následne to dokumentujú pribúdajúce fotografie.

Takže obal dopadol na výbornú, ale ako je to s hudbou samotnou? Zanecháva rovnako netradičný a „pozitívny“ dojem, ako samotné grafické spracovanie, alebo muzikálna stránka albumu zráža jeho úroveň kamsi do šedého priemeru? Našťastie musím povedať, že správne je prvé tvrdenie. Doska „Bloody Hate“ prináša v desiatich zastaveniach na ploche dosahujúcej 38 minút veľmi silnú a záživnú porciu toho najpravovernejšieho death metalu starej školy. Iste, FATALITY neprinášajú nič prevratné, či dokonca štýlotvorné, ale napriek tomu musím povedať, že album sa počúva počas celej hracej doby veľmi dobre, bez akýchkoľvek hluchých miest v&nb sp;podobe vaty slúžiacej ako bezpohlavná výplň kapacity CD. Svoje určite robí zvuk nahrávky, ktorý je štýlovo podladený, no zároveň vyvážene ostrý, takže si môžete bez problémov vychutnať každý jeden nástroj bez toho, aby ste museli jeho stopu prácne dolovať z neidentifikovateľnej zvukovej gule. A za seba môžem povedať, že sa určite oplatí zamerať sa na prácu bicích a basgitary.

Death metal v podaní FATALITY sa nevyznačuje ani tak prehnanou snahou o dosiahnutie čo najtechnickejšieho vyznenia, z ktorého by sa v konečnom dôsledku stala nekonečná snaha hudobníkov o ukážku svojich možností, ale ani závodmi v nemennej a ubíjajúcej rýchlosti. „Bloody Hate“ je niekde uprostred. Jednotlivé songy sa pohybujú v rozmedzí štyroch minút a táto plocha poskytuje dostatočný priestor na vybudovanie skladieb, ktoré svojou stavbou nemôžu nudiť. Tam, kde je to potrebné nájdete klepačky v tom najrýchlejšom tempe, ktoré však v tej správnej chvíli vystrieda stredné, či miestami až doomovo ťahajúce sa tempo, ktoré poskytuje dostatok miesta pre je dnoduché, ale plne funkčné podmanivé melódie. A to nehovorím o záležitosti „Suffer The Children“ z dielne samotných Napalm Death, ktorá do celku bezproblémovo a nerušene zapadne. No nejdená sa ani zďaleka o jediný okamih, na ktorý sa oplatí zamerať. Napríklad hneď druhá záležitosť v poradí „Bad Religion“ prekvapí úvodným riffom, ktorý mi vždy pripomenie song „Devil´s Island“ z dosky „Peace Sell´s… But Who´s Buying?“ amerických Megadeth, alebo záverečné, mierne orchestrálne „Outro“. Keď však mám hovoriť o jasnom vrchole opusu, tým je pre mňa nepochybne skladba „Ted Bundy“, ktorá sa dá v rámci žánr u označiť za ozajstnú a jasnú hitovku. Hlavne refrén „Pornography, brutality, violence and sex“ je niečo, čo ma vždy spoľahlivo dostane.

FATALITY ponúkajú prostredníctvom dosky „Bloody Hate“ naozaj solídne a kvalitné death metalové dielo, ktoré nemôže sklamať žiadneho fanúšika prisahajúceho na pôvodnú a nefalšovanú podobu kovu smrti. A v tom tkvie jeho ozajstná a nemalá sila.

VERDIKT: „Bloody Hate“ je výsledkem starých profíků, srdcařů a dříčů. To samotné by bylo bezpochyby málo - samotné nadšení nestačí, aby vás okolí bralo vážně. Zde se ale úročí více než dvacetileté zkušenosti jak v hraní, tak i skládání.

„Bloody Hate“ je již čtvrtá deska brněnských (hrušovanských) death metalových stálic Fatality, která tentokrát vycházející pod záštitou punk & hardcorového labelu Cecek records. Kapela brázdí podzemní kolbiště už víc než dvacet let a za tu dobu si vydobyla slušné renomé doma i v zahraničí. Z každého nadechnutí je znát poctivá dřina a pravé death metalové smýšlení. Nebudu se zaobírat minulostí, personálními změnami, kdy z původní sestavy zůstal jen principál Mara Veselý. Omlazeni čerstvou krví vydali loni vražednou porci krvavé nenávisti. Svoje zkušenosti spojili s Igorem Moresem a jeho KWL Sound Design studiem a stejně tak dalším pojmem na poli grafickém Deatherem, který s Fatality spolupracoval už dříve. Výpravný booklet s fotografiemi mučených a následně zavražděných slečen opravdu stojí za veškerou pozornost. Podobná libovka musela stát nejen spousty peněz, ale hlavně práce. Deather je dávno známý svým uměním, tentokrát se však i on překonal. Tolik k přidruženým okolnostem a vrhněme se rovnou do víru střednětempého deathu, plného vzteku, bolesti a krve.

„Bloody Hate“ není nijak dlouhá deska. Osmatřicet minut je právě tak akorát, co podobně laděná muzika potřebuje. Zvuk je hutný, těžký. Nelíbí se mi pranic zvuk bicích, které mi připadnou hodně umělé. K samotné hře nemám větších výhrad. V pomalých a středních rychlostech si umí bubeník vymyslet zajímavé rytmy a jejich časté střídání dává znát, že je v těchto polohách pevnější v kramflecích než v těch rychlejších. Dvě kytary hezky zatěžkávají sound, ale v místech, kde se od sebe odpoutají a jdou do trochu odlišnějších melodií, skladba náhle dostane úplně jinačí šmah. A když se objeví sólo, tak teprve.

Fatality natočili svoji nejlepší desku. Je dost tvrdá, nekompromisní a zároveň nejprofesionálnější. Stylově nikam neuhnuli. Zůstávají věrni Sixfítům, Massacrům a jim podobným; a tedy Floridě. Lukáš má parádně hluboko položený growl a je mu docela pěkně rozumět. Žádný kanál a roura, ale zdravý brutální hlas. Lukáše doprovází i Mara a tak se na „Bloody Hate“ dočkáte různých hlasových kreací a podotýkám, že nudit se nebudete. Skladby jsou střídány různými střípky z hororů, jak se na podobně zaměřenou hostinu sluší a patří. Ted Bundy se dívá a co si představuje, nechtějte vědět. Surová „Night Fight“ má kupodivu hitový potenciál a jestli je posluchačům libo, máte zde další z coverů a sice „Suffer The Children“ od Napalm Death.

„Bloody Hate“ je výsledkem starých profíků, srdcařů a dříčů. To samotné by bylo bezpochyby málo - samotné nadšení nestačí, aby vás okolí bralo vážně. Zde se ale úročí více než dvacetileté zkušenosti jak v hraní, tak i skládání. Skladby jsou ve vší přímočarosti zajímavě vystavěné, nenudí. Na první ligu to není, ale myslím, že o to ani klukům nejde. Každopádně doporučuju jejich vystoupení, které vás donutí k pogu, vrtulím, hrození a kde Fatality zní přece jen brutálněji než z CD. Když to shrnu, vychází mi mírně nadprůměrná deska, na které forma lehce převyšuje obsah. Patříte-li mezi ortodoxní fanoušky old schoolu, neváhejte a na „Bloody Hate“ se vrhněte.

Krev, nenávist, šílenství, bolest, strach, nevšímavost, zlo a smrt, toto je několik atributů, které neomylně souvisí s tvorbou pětice maniaků z jihu Moravy. Tvorba FATALITY, to je osudovost, vše je dáno samotným názvem kapely. Jinak to chápu též jako ztělesnění neštěstí, lhostejnosti nebo třeba i choromyslnosti, jež jsou symptomatickými projevy soudobého světa. Je nám předkládána krása, naivita mládí a možná něžná křehkost v ostrém, vyhroceném kontrastu s bestialitou, nelidskostí a brutalitou zbarvenou do ruda rozstříkanou krví, potem a slzami.

Dvacet let existuje kapela FATALITY, dvě desetiletí provázená nesčetnými odchody, návraty a mnohými personálními změnami vykrystalizovala ve čtvrtý počin s názvem „Bloody Hate“. Ve chvíli, kdy se mi do ruky dostal komplet, nevěřícně jsem kroutil hlavou. Vskutku prvotřídní adjustace CD s vlastnostmi sběratelského kousku. Grafika obalu na jedničku podtrženou. Výtvarníkem, který tady epickým způsobem zpečetil osud dívčích obětí, je výrazná postava designu spojeného s metalovou hudbou, tedy Jaromír Deather Bezruč. Kombinace černobílého a krvavě tónovaného narativního materiálu utváří na první pohled pocit, že pod obalem se skrývá death metal hrubozrnný, krutý, tvrdý, zkrátka řezničina.

Je tomu tak? První poslech tomu napovídal, nicméně ten zážitek svíravosti a opravdovosti nebyl okamžitě příliš naléhavý. Nahrávku jsem poslechl znovu a pak ještě několikrát a nemůžu se ubránit dojmu, že je tu předkládán materiál trochu násilně přehrávaný a doufám, že mi bude prominuto, když napíšu, že tak trochu nepřesvědčivý. Chybí mi tu momenty překvapení, vše se tu představuje v rovině očekávanosti. Pokud se skladba zaútočí rychlostí, riffový nátlak nebude vesměs téměř nikde narušen zajímavou rytmickou změnou a naopak, ve chvíli, kdy se nám dostane klidnějšího, valivého tempa, pak je v tomto duchu vedena celá věc. Hloubku hudby zajišťuje growling Satana (Lukáš Hort), na celé nahrávce zní zpěv převážně stejně a obecně monotónně. To se netýká ovšem všech písní, protože třeba „Ted Bundy“ představuje doprovodný vokál kytaristy (Marek Veselý), a hned je to výrazné oživení. Škoda, že se

tu takto nezačleňuje častěji. Další, trochu nevýraznou záležitostí komplexního hudebního působení, je všeobecně malý prostor pro vyznění sólové kytary. Konkrétně ve skladbě „Grave“ je zřetelnější a tato hned získává na zajímavosti. Jen lituji, že takováto ozvláštnění jsou zde užívána zřídka a jednotvárnost projevu nabývá vrchu. Za nejpovedenější věc považuji skladbu „Burned“, protože, vedle výše zmíněných více méně neobyčejných prvků, disponuje i rytmickou variabilitou. Samostatnou kapitolou rozboru poslechu jsou bicí, sice precizně odbubnováno, ale zvukově naprosto sterilní, a ať muziku poslouchám nahlas, nebo s ubranou intenzitou hlasitosti, absolutně mi chybí hloubka, ta rána, která by rozvibrovala a provětrala útroby. Obdobné hodnocení potom patří basové linii.

Třicet osm minut muziky téměř uzavírá převzatá skladba od NAPALM DEATH „Suffer The Children“ z desky „Harmony Corruption“. Uváděný název v seznamu písní „...Childern“, mi je záhadou, proč je to takto napsané, ale třeba je to záměr celého tohoto coveru. Vše uzavírá „Outro“ zahrané veskrze akusticky se symfonickým dokreslením a s použitím retro praskání gramofonové desky a trochu násilně utnuté.

Celkově vzato, FATALITY mě svým posledním vražedným skutkem příliš nebaví, zkrátka mi přijde, že tu povšechně převládá forma nad obsahem, emocionální hloubka a rozechvění z poslechu mi zkrátka chybí.

Že je Cecek živ nejen hardcorem a punkem, dokazuje čtvrté řadové album "Bloody Hate" zavedené brněnské death metalové smečky FATALITY, která na naší scéně figuruje již od poloviny devadesátých let. Kapela si zjevně libuje ve šťavnatém střednětempém old school death metalu, připomínajícím legendy žánru jako OBITUARY, SIX FEET UNDER či BOLT THROWER. Ke cti jí rozhodně slouží fakt, že svému řemeslu rozumí a hraje ho s velkým přehledem, patřičným instrumentálním umem a zjevně i opravdovým nadšením. Těžkotonážní mašina s parádně brutálním growlingem nekompromisně válcuje vše, co jí přijde do cesty a i když se pevně drží zavedených žánrových standardů, počíná si v jejich rámci poměrně nápaditě. Ortodoxně založeným death metalovým fandům tedy lze tento počin vřele doporučit. Kdo by ale čekal aspoň stopové množství progrese, originality či moderny, odejde s prázdnou. Na tohle se tady v žádném případě nehraje…

S brněnskými řezníky Fatality jsem se seznámil v bruntálském hudebním klubu Africa Pub, kde na sklonku roku 2014 vystoupili v doprovodu kapel Dementor a Apathy Again. Kluci, posílení o kytaristu ze spřízněných Dark Seal, totálně rozsekali nejen mě, ale také stovku přihlížejících návštěvníků klubu, přičemž musím říci, že takový masakr jsem naživo dlouho neviděl. Dementor měl ten večer velkou smůlu, že vystupoval až po Brňácích, jelikož jejich profesionálně až profesorsky vedenému výkonu se zkrátka nedalo konkurovat. S velkým nadšením jsem proto přijal možnost ujmout se recenze jejich čtvrté studiové desky Bloody Hate, která byla vydána na konci loňského roku a natočena ve studiu KWL SoundDesign pod taktovkou Igora Morese.

Na nové fošně se rozprostírá hutný, převážně střednětempý old school death metal v celkové stopáži přibližující se 38 minutám, což je tak akorát na to, aby se daly unést všechny ty návaly brutality, vzteku, nenávisti a prýštící krve. Úvodní intro v podání mluveného slova přesně odpovídá tomu, co se na desce v následujících minutách odehraje. Chladné sdělení „Jsem tvá noční můra, vítej v mém řeznictví" je přerušeno ženským křikem, během kterého je spoře oděná žena v bílých krajkách rozsekána na kusy. Text skladby White Lace přesně koresponduje s tím, co má kapela na úvodní stránce jinak velmi vyvedeného bookletu. Od masakrování žen se přesouváme ke kázání o zaslepenosti lidstva, jednajícího jako poslušné stádo ovcí a vyznávajícího nepravovou víru. Autoři se zde zamýšlejí především nad nutností víry v sebe samotného, která by měla být povýšena nad víru v nadpozemské bytosti. Právě o tom je skladba Bad Religion. Hudebně je to ten druh death metalu, který předvádějí kapely jako Obituary, Six Feet Under nebo Napalm Death. Střídání tempa v průběhu skladby je velmi oživujícím artefaktem. Další vlna násilí přichází se skladbou Night Fight, kde se dostává posluchači pod kůži dobře zapamatovatelný riff ústředního motivu. Výrazné zpomalení přichází s titulní věcí Bloody Hate, alespoň pokud jde o hudební provedení skladby. Pokud jde o brutalitu, je podtržena právě pomalým riffem. Na scénu při této skladbě přichází postava muže, jehož tvář zakrývá maska vytvořená z kůže jeho obětí. Tento řezník s děsivým vzhledem se právě chystá zatnout kus chladného kovu do dvou mučených ženštin. Z jiného soudku je skladba Ted Bundy,pojednávající o sériovém vrahovi, jenž byl znám především dušením žen a jejich, často posmrtným, znásilňováním. Rychlé tempo kytar a bicí artilerie je doprovázeno brutálním vokálem, jenž popisuje vrahovy myšlenky setříděné v přesném pořadí toku jeho prožitků a myšlenek. Pornografické materiály jsou následovány brutálními představami, násilím páchaným na obětech a závěrečnou špetku prožitku přináší sex s danou obětí. Následující skladba Grave má o poznání veselejší text, byť je otázkou, komu může záhrobní tematika připadat veselá. Při jejím poslechu si však může posluchač odpočinout minimálně od násilných pasáží. Ty přicházejí na řadu opět se skladbou Burned, která je na albu Bloody Hate mou nejoblíbenější. Vokály jsou zde postaveny nejen na brutálním growlu, ale slyšet je zde také skřehotání, kytarové riffy mění rychlost, takže se pohybují od pomalejších valivých rytmů k zběsilejším výjezdům, a bicman se v této skladbě několikrát také pěkně zapotí. To platí rovněž o následujícím kousku Parasomnia, který je v podstatě poslední natočenou písní, jelikož ji následují již jen cover verze Suffer The Children z dílny anglických Napalm Death a závěrečné outro.

Pokud máte rádi old school death metal ve stylu zmiňovaných Six Feet Under, Napalm Death či Obituary, pak brněnští Fatality nebudou vůbec špatnou volbou. Na české poměry se jedná o povedený počin, za nějž se kapela nemusí stydět ani před zahraniční konkurencí. Velmi povedený je obal desky a celkové grafické zpracování bookletu. CD o 10 skladbách obsahuje booklet zabarvený do červena doplněný řadou velmi povedených fotografií z dílny Jaromíra 'Deathera' Bezruče. Jestliže mi na něm něco mírně vadí, pak jsou to gramatické chyby v jednotlivých textech, ale ty se dají s přimhouřením oka opomenout. Zvukově je nahrávka velmi dobře zpracovaná, Igor spolu s kapelou odvedl vynikající práci. Lehce mi kazí dojem některé šumy a především nazvučení bicích v prvních dvou skladbách, kde si chvílemi připadám, jako bych zapomněl vypnout větrák. Pokud mohu doporučit, pak se běžte na kapelu podívat především naživo, stojí opravdu za to. Věřím, že poté většina z vás sáhne také po jejich desce Bloody Hate, kterou však mohu nabídnout s klidným srdcem již teď.

Tuzemská parta FATALITY, jejíž kořeny sahají až do let devadesátých, mě nejprve učarovala luxusně zpracovaným obalem i

vsádkou na krabičce, aby hned vzápětí znehodnotila tento ,,luxus" vpravdě podprůměrným death metalem bez špetky nápadu.

Kromě bezbřehé snahy spočívající přesvědčení poslechu té vůbec největší brutality na světě, se zde posluchač setká hlavně s mizernou

zvukovou kvalitou a nekonečně vadnoucí produkcí, která by neslavila úspěch ani v devadesátých letech, kdy tuzemské

podhoubí začalo chytat druhou mízu. Pokud si dobře vybavuji všechny nahrávky recenzované

v tomto čísle, nemůže se mi nikdo divit,když ,,Bloody Hate" zařadím na úplný chvost finálního pořadí. FATALITY zkrátka spláceli

domeček z polotovaru, zřejmě měli nějaký Zvláštní Záměr (alespoň dle foto příběhu v bookletu), chtěli posloužit posluchačům

milujícím abnormální formu brutality,ovšem ani tenhle záměr na mě nezapůsobil dvakrát důvěryhodně.

Na ..Blood1 Hate" je zkrátka všechno jen jenom jako". Bestiální mrzačení se nekoná, nahrávce vládne nuda, zmar a těžko

Těm krásným holkám na první stránce obalu to na začátku tolik slušelo! Jenže měly to štěstí/smůlu, že potkaly brněnské maniaky FATALITY. Jejich svět se najednou změnil v krvavě rudé řečistě strachu a bolest si dávala rande s krutostí. Pán z titulky, v krásně sešité masce (snad z lidských kůží), se brouzdá všude okolo a šíří kolem sebe strach. Jeho oblíbenou hračkou jsou nože na všechny způsoby a nepohrdne pořádně uleželým syrovým masem. Ano, SYROVÉ, to je to slovo, které mě napadá při poslechu novinky „Bloody Hate“ jako první. Velkou měrou k tomu přispívá zvuk (Studio Kwlsound Design), který ve mně probouzí vzpomínky na letošní léto, kdy utekl nedaleko mého bydliště čerstvý vrah a já chodil po večerech běhat. Ohlížel jsem se za sebe, rozechvělý strachem a napjatý pro případný útok. V ulicích se vznášelo napětí, lidé byli neklidní a na všech bylo možné pozorovat známky pradávných sebezáchovných pudů. Nakonec toho bastarda zaplať Satan chytli, ale ten pocit už v nás všech zůstal. S novou deskou brněnských řezníků je to podobné. Po poslechu dlouho sedím, přemítám a mimoděk svírám ruce, až mám v dlaních otisky zarytých nehtů.

Je zajímavé, že ve mně zanechal velmi silný dojem obal alba. Pokaždé, když teď přede mnou někdo vysloví sousloví „nové album FATALITY“, naskočí mi na mysli červená barva, do které celý cover oblékl dvorní designer kapely Jaromír „Deather“ Bezruč (mimochodem, spolu s posledními SECTESY asi to nejlepší, co jsem poslední dobou v našich končinách viděl). Rovnou musím zmínit i celý booklet. V dnešní době, kdy spousta kapel odbyde CD jednoduchým dvojlistem, jsou FATALITY krásným příkladem toho, že když se chce, tak to jde. Krásná práce a velmi příjemný sběratelský kousek. Nejdůležitější je samozřejmě ale hudba a ta je na „Bloody Hate“ velmi tradiční, old schoolová, řezající. Připomíná setkání zkušených řezníků-řemeslníků, kteří bourají maso hezky postaru, ručně a s přehledem protřelých bardů. Oproti minulému albu se trošku přitvrdilo, pořádně roztočily vrtule a i když se pohybujeme převážně ve středním, houpavém a krutějším rytmu, vše vyznívá značně tvrdě.

Mé oči začínají vidět rudě. Přijde mi, že mi někdo přetáhl přes obličej závoj nasáklý krví. Poslouchám „Bloody Hate“, vzpomínám spolu s kapelou na nejlepší alba SIX FEET UNDER, OBITUARY, občas dokonce snad slamující praotce INTERNAL BLEEDING. Muzika je jako stvořená ke kývání hlavou nebo ke kopání hrobu. Všechny ty riffy, údery bicích mi připomínají ostré hřebíky, které jsou mi zaráženy kladivem do uší. Pomalu zesiluji volume až na samou hranici snesitelnosti. Noví FATALITY znějí nejlépe, pokud jsou pořádně nahlas. Není od věci zmínit i jakousi chladnou atrmosféru, která se vyskytuje (jako šedá eminence) během všech skladeb. Kdysi, na civilní službě v nemocnici, jsem cítil podobný „zápach“ při průjezdu kolem dolních pater pitevny. Pokaždé jsem se neubránil dojmu, že ze dveří vyrazí nějaký nemrtvý a zakousne se do mého hrdla. Zrychloval jsem raději krok, stejně jako to činím při cestě z práce s „Bloody Hate“ ve sluchátkách, mnul si ledovou námrazu ze zátylku a těšil se na denní světlo.

Osobně loňské album považuji zatím za to nejlepší, co jsem měl možnost od FATALITY slyšet. Je propracované, surové, hudebně násilné a smrdí poctivostí na míle daleko. Mám to takhle rád. Pokud jste stejně jako já příznivci spíše starší death metalové provenience, jsem přesvědčen o tom, že vám tenhle krvavý flák masa bude chutnat stejně jako mě. Bývám jejich hudbou při poslechu zcela pohlcen a rád se účastním každé pitvy, kterou FATALITY pořádají. Přiznám se, že jsem takovou ránu mezi oči opravdu nečekal. Je to jako setkání s partou pořádně naštvaných pitbulů, kterým někdo naočkoval čerstvou vakcínu vztekliny. Cítím zahryznuté tesáky do svých končetin, odpadávající kusy tkání, pach zběsilosti, zimu a smrt. Death metalové album ostré jako čerstvě nabroušený skalpel!

Ke kapele FATALITY mě váže srdečný vztah. Jejich death metal znám už drahně let, ale nějak jsem je poslední dobou nevídal, a tak jsem koukal, že nezůstal v kapele kámen na kameni. Mara ale zůstává a stejně tak po jeho boku Papen. Proto jsem byl zvědavý na novou posilu za baskytarou po Romanovi a nového bubeníka po Laďovi. Musím vyzdvihnout grandiózní growl Lukáše „Satana“ Horta, který je pro skupinu jako vynikající koření. Kapelou prošlo pár frontmanů v čele s Kopretinou (Spasm), ale pro mě osobně je nejlepší právě současný Lukáš. Navíc skvěle komunikuje s publikem, které mu pak vše sežere i s navijákem. Tento večer se hrály jak skladby prastaré, tak i nové z připravované desky, na kterou se těším. Nezapomnělo se ani na nepostradatelný cover od Six Feet Under, který fest roztopil pod kotlem, takže jsem raději ustoupil do pozadí, abych nebyl potupně sražen k zemi. Bravo kluci!

Tohle CD mě mile překvapilo, i když bylo vytvořeno za šílených problémů na konečném výsledku to není znát. Zvukově pohoda, točilo se ve studiu SHAARK v létě 2004. A i když CD vyšlo s více, než ročním zpožděním obsahuje velmi dobrý death metalový materiál. Prakticky celý materiál se táhne v pomalejším tempu, v takovém, které můžete slyšet třeba u Six Feet Under. A když už jsme u SFU na tomto CD jsou taktéž zastoupeni jedním válem a to "Revenge Of The Zombie" z alba "Warpath. Zdařilý cover. I další 2 covery se povedli, jsou od BRUJERIA a EMINEM. I když se jedná spíš o pomalejší death metal, jsou ke slyšení i nové postupy. Třeba pátý vál "Censored Faerytales" připomene postupy a styl Sepultury. Ale Fatality aby nedošlo k mílce umí hrát i rychle o to se můžete přesvědčit třeba po krátkém intru (tuším, že v tomto intru byl použit jedoucí tank) v"Empire Of Evil" . Ale i přes pomalejší začátek je "Bloudy Hans" větší palba. Přesto, že CD má asi 50 minut, v žádném případě nenudí a celkově s Intrem, Outrem a covery je na lisovaném CD 16 válů. Jako hosté si na materiálu zahráli David z SEEDS OF SORROW a Batles z INNER FEAR. Dobrej materiál, tohle CD musí potěšit každého death metalistu. Pravda, najdou se i slabší kusy, nicméně na kterém CD ne, že? Obal taktéž vynikající práce, a podívejte se na něj pořádně, ono na první pohled se zdá, že není nic moc, ale…. CD vychází ve dvou verzích, klasické CD za 250kč, digipack za 290kč.

FATALITY jsem měl vždycky zafixovaný spíše jako daleko brutálnější partičku, než jak se prezentují na novinkovém kotouči s názvem "Lost In Suffering". Na rovinu ale píši, že to vůbec nevadí. Klasický dřevní death metal, pomalejšího a značně valivého tempa mám velmi rád. Např. k SIX FEET UNDER nebo OBITUARY to nemá daleko… Podle internetových stránek kapely provázelo tuhle desku dost nesnází. Byla natočena již v dubnu minulého roku s předešlými zpěváky Radimem a Geťou. Deska však tehdy nevyšla a po natočení oba zpěváci odešli. FATALITY to vyřešili tak, že smazali všechny vokální stopy a vzali do svých řad nového zpěváka Ondru, který desku přezpíval. Nyní, o rok později, je stříbrný kotouč konečně na světě… A je to jedině dobře! Posluchače čeká šestnáct tvrdých zářezů (shrnuty i s intry…), z nichž se těžko hledá ten nejlepší, což je možná škoda, ale celkově se to poslouchá výtečně. Zahuhlaný a velmi syrový zvuk k nahrávce náramně patří. Trošku mě zaráží hostující kytaristé David z SEEDS OF SORROW a Batles z INNER FEAR, protože se postarali skoro o veškerá sóla na nahrávce. Zajímalo by mě, jak se to řeší na koncertech… I když je nahrávka v převážně pomalejším tempu, tak pár zběsilejších výjezdů se také najde - např. hned třetí "Empire Of Evil" je nářez jak prase.

FATALITY mě vážně potěšili. Dobrého death metalu není nikdy dost… "Lost In Suffering" musí zahřát všechny milovníky staré školy zhoubného kovu!

Měl jsem vždycky FATALITY zafixované jako grindovou kapelu. Možná to bylo dřívější přítomností kopretinkového Radima Týna... nevím. Pamatuju si taky, že jsem měl doma druhé demo téhle party, ale nijak výrazněji mi v paměti nezůstalo a tak pro mne náplň jejich debutního CD byla docela překvapením.

Celé album otevírá symfonický nástup s bombastickým zvukem, jenž je jako vystřižený z nějakého soundtracku velkorozpočtového filmu, nebo vatařských souborů ala DIMMU BORGIR:o). Ale podlazený zvouček vás za chvilku vyvede z omylu. Vyvedl do jisté míry z omylu i mne a i když jsou občas k slyšení nějaké ty klepačky, nejsou nijak zvlášť rychlé a musel jsem přehodnotit svoje mínění, neboť se mi zdá, že FATALITY daleko více sedí death metalová poloha než grindí:o). Místy je znát nádech nějakého toho core či modernějších postupů, rozhodně se nejedná o nějaký ould skůl:o). Dokonce je v skoro v každé skladbičce ke slyšení nějaké to sólíčko, na které si kluci přizvali Batlese, toho času v INNER FEAR. Ta houpavá death metalová tvář FATALITY se dozajista bude zamlouvat fandům SIX FEET UNDER, stejně jako hluboký chropot Ondry. To vás kopne do hlavy daleko dřív, než se rozjede sedmý track, jenž je označen jednoduše jako "Six Feet Under/cover". Fanda Barnesovců pak bez problémů identifikuje "Revenge Of The Zombie" z alba "Warpath". Osobně nijak zvlášť death´n´roll Chrise a jeho parťáků nemusím, ale právě tahle skladba je podle mého vkusu jednou z nejlepších, jakou kdy nahráli, a tak jsem si ji docela užil. A v kabátku FATALITY jí to docela dobře sluší to zase ju:o). Navíc bez problémů pásne mezi ostatní songy z dílny FATALITY, které mají podobně chytlavé a válcovací tendence a to i díky zvuku, který je dosti originální a pasuje k tvorbě fatalistů dokonale. Spolu s kapelou se o něj postaral Pavel Hlavice v Shaarku. Přiznám se, že z mého pohledu mohly být některé songy kratší, protože místy jsem už pokukoval po časomíře, ale na druhou stranu se mi některé nápady zamlouvají víc než dost a fandové, kteří mají tuhle novodobější tvář smrtícího kovu vícero v oblibě budou dozajista nadšeni víc než já. O tom jsem přesvědčený, neboť z nezaujatého pohledu tohle album svoje kvality má. To je bez debat. To že FATALITY mají vůbec rádi moderní podobu metalu dokazuje nejvíc pátá věc "Censored Faerytales", která mi totálně cpe na mysl Maxe Cavaleru a jaho SOULFLY či projev, kterým se v době před jeho odchodem prezentovala SEPULTURA. Chlapáci si taky navíc připravili jednu instrumentálku, ale nejedná se o žádné velké onanie, naopak je tahle věc místy zběsilejší než pecky s vokálem:o). Další covery se nacházejí v závěru CD. Opět bez názvů songů. Řadový metalíček tak může hrát hru "co je to za skladbu":o). První z těch dvou coverů je "Division del Norte" od mexických teroristů BRUJERIA hehe. Název toho druhého hitu vám nepovím, páč v tvorbě EMINEMa se až tak neorientuju heh, ale je to ta nejprofláklejší skladba, která jednu dobu útočila z rádií každou chvíli nu:o). Takový úletek heh. Na závěr ještě krátké a docela romantické outro a je hotovo.

Nejedná se o zlé album a navíc u nás v tomhle stylu až tolik kapel nejede. Pro mne je těch padesát minut trošku víc, než by byla ideální stopáž, ale svoje kvality nahrávka určitě má, i když bych byl spokojenější, kdyby měli FATALITY trošku osobitější tvář. Ale fanodové výše zmíněných kapelek si myslím smlsnou a když ne, tak budou minimálně spokojeni. To zase jó... :o).

Chtěl jsem být ten nejmoudřejší a tak jsem prohledával web, abych se toho o kapele dozvěděl co nejvíc…mno, po přečtení historie jsem nepochopil vůbec nic, protože je plná jmen a toho kdo, kdy a kam odešel, popřípadě odkud přišel… Co sem však pochopil je, že dřív tahle kapela nesla název "King Death" a vydala jedno demo, pak se přejmenovala na "Fatality" vydala opět jedno demo a teď útočí se svým novým CD a ani si nezměnili jméno…haha.

Po symfonickym intru, který se k týhle hudbě víc nehodí než hodí, se rozjíždí deathová metelice plná inter, vyhrávek, sem tam i sól (ty obstaral nečlen kapely Beatles)…občas se i zpomaluje, ale převažuje rychleji (není to ale zas žádnej extrém) se ubírající tempo. Tak nějak se mi chce říct, že je toho všeho až moc a někdy ani kvalita neodpovídá kvantitě. Prostě, ne každej song si dokáže udržet punc originality a stravitelnosti, dá-li se to tak říct. Zvuk by pro mě byl o něco lepší, kdyby byl o něco hutnější a basa by se mohla trochu stáhnout do pozadí.

Zvuk nechejme zvukem a pojďme ke skladatelským schopnostem fataliťáků - již na první pohled jsou plodní hódně moc, protože 16 songů se nevidí každej den. Jenže, když uvážíme, že je tu intro, outro a tři covery, kam se dostaneme? - no, dostaneme se k tomu, že zase tak velkým novátorstvím a schopností neopakovat se netrpí. Jenže! Nemůžu si pomoct, ale mě se to líbí. Sice ne všechny skladby, ale že by sem nějakou zase extra moc nenáviděl, se říci nedá, když nepočítám cover od SIX FEET UNDER "Revenge of the Zombie", kterej pohřbívá zpěv, tak se dokážu naladit na všechny skladby a těšit se na živou prezentaci. Zpestřením je instrumentálka, kterou ale většinou vnímám jen jako moc dlouhou skladbu, kde čekám na nástup zpěvu, ale najednou je konec. Nejoblíbenější skladba? "Censored Faerytales" - není sice z nejrychlejších, ale líbí se mi kontrasty dvou zpěvů a zařazení nějakej bubínků, nebo co to je. Když už mluvim o tom zpěvu, tak krom hlavního pěvce tu je ještě support v podobě řevu kytaristy a ve třech skladbách vypomáhá ještě Fredy, kterej však do kapely nepatří -a mimochodem - cover od BRUJERIA si odřval celej sám.

Toto CD je velmi dobré, ale - těch "ale" už sem napsal až moc, takže jenom řeknu, že je to moc dlouhé a neškodila by větší kompaktnost, protože skladby moc nedrží jako celek - doporučil bych některý "rozstříhat" a přilepit (přelepit) k jinejm skladbám… Kdybych tak nějak měl sumarizovat co sem napsal na předchozích řádcích, tak bych řekl, že FATALITY jsou pro mě typickej příklad, kdy je kapela v půli cesty mezi fanouškovstvím a postupným se zlepšováním a nalézáním svého vlastního ksichtu - a když to tak přeberu, tak FATALITY jsou blíže tomu vlastnímu ksichtu, ale ještě to chce zapracovat.

Ouu, už mě z toho chytá bolení hlavy. Néé z té muziky, to bych si nedovolil, přeci jenom bychom mohli na sebe někde narazit… Jen si s tím nevím rady… zlatej CHOCHOLOUŠ nebo HARMONY BAY. To, že FATALITY drhnou death s US brutalitou a českou technikou bylo lidu našemu vyjeveno již…, no, pár let tomu nazad (ta paměť). Co říci o hudbě samé, ehm… tak "první dojem" - lopaťárna středního tempa s občasnými zajímavými (inovativními?) momenty. Žádné razantní vybočení daných hranic, ale ty momenty! Osobně boduje track č.5 - škoda, že se nejedná o 12", pouštěl bych to na 78 otáček! (Ne, sorry, jen rýpu :-)). Spíš mám takové nutkání prohlásit, že ty kapely "nahoře" se zastavily a ty co spouštějí "domácí gumičku" (rozuměj D.I.Y.) je o krok dohnaly. Přiznávám, jsem vyměklo, ale raději bych sázel na ty bonga či "Egyptskou basu", než na tisíckrát známý postup. Zde jsou tyto momenty zařazeny ve svých brutálních podobách, tudíž dělají death, ne atmo metal. Ovšem ke konci CD-R jsem mile překvapen nečekanou zpěvností brutal deathu (ha, ha) - ovšem Outro, konec! Zas jen záblesk světla. Kotouček je skoro hodinu dlouhý, tak si užijete… Jinou kapitolou jsou texty. FATALITY rýpají, revoltují, pobuřují…, tudíž správní "punkáči", nebo přímo podle slov myslitele (taky lidského, proto omylného) P.A.KROPOTKINA - nihilisti (protože on žil v 19.století)! Zvuk se zmáknul v Bzeneckém Shaarku, takže žádná garáž. Shrnu-li to, stopáž je nabitá, obal perfektní, texty (pouze v anglickém jazyce) řekl bych minimálně konkurence schopný průměr, pro skalní fandy rozumný obchod.

Po složitých průtazích provázených personálními změnami spatřilo světlo (nejen) death metalového světa debutní album moravských Fatality. Jak to tak v českých končinách chodí, nemusí první album nutně znamenat nějaký nový hudební objev na metalové scéně, naopak debut je ve většině případů výsledkem poctivé dlouhodobé koncertní činnosti,nahrávání demáčů a čekání na plnohodnotný nosič.Nejinak je tomu i u Fatality, kteří se na české metalové scéně pohybují přes deset let,pokud beru v potaz i přímého předchůdce, skupinu King Death, z níž posléze Fatality vznikají.

Právě zkušenost a vyhranost je hlavním průvodním jevem celého aktuálního CD "Lost In Suffering"s překvapující stopáží přesahující padesát minut. Nutno ovšem hned na úvod poznamenat, že kromě nezbytného intra a outra, obsahuje album ještě po třech coverech, konkrétně od stylově nejbližších Six Feet Under, pak od kultovní sebranky Brujeria a poslední předělávka je překvapivě od amerického pseudozpěváka skrývajícího se pod přezdívkou Eminem.Zatímco první dva zmíněné covery si můžu dovolit i okomentovat, v posledním případě nemohu sloužit,neboť jsem zatím pochybnou tvorbou amerického rappera zcela nedotčen.

Předělávka "Revenge of The Zombie" (SFU) nebyla zcela určitě vybrána náhodou, jelikož nynější podoba Fatality má k Barnesovcům" nepochybně blízko. V obou případech se jedná o valivý, převážně střednětempý death metal spojující old school postupy s brutálnějšími novějšími prvky. Stejně tak mi přijdou obě skupiny podobné i co se týče zvuku, osobně mám radši, když jsou kytarové riffy o něco hutnější a zpěv a basa nad ně tolik nevyčnívají. Přesto je zvuk dobře čitelný a kvalitní, o což se postaralo zavedené bzenecké studio Shaark.

"Lost In Suffering" otevírá orchestrální až majestátní intro, které bych čekal spíše u heavy metalového díla, příp. u komerčněji laděných black metalových kapel. Hned po skončení tohoto intra následuje první plnohodnotná skladba "Saviors Of Death", že které je již zcela jasné, že v tomto případě se o žádný "hevík" jednat nebude. Z reproduktorů se valí těžkotonážní dřevní death metal s kvalitním brutálním vokálem. V nastoleném směru pak Fatality pokračují napříč celým albem s většími či menšími stylovými odklony, které představují ať už zmíněné covery, instrumentálka "Suffering" nebo pátá skladba "Censored Fairytales", která evokuje finální stadium původní Sepultury, kdy ještě bratři Cavalerové táhli za jeden provaz. Sám považuji tuto skladbu za nejzdařilejší z celého alba, možná proto, že jasně vyčnívá nad ostatními sice kvalitními, ale přeci jen trochu navzájem si podobnými ryze death metalovými kusy. V žádném případě se komplexně nejedná o nudnou záležitost, na to jsou jednotlivé skladby dost energické a výborně zahrané, jen by podobných zpestření mohlo být o něco víc. Co se týče předělávek, tak ty jsou nahrány bez nějakých větších vlastních přesto nenudí a je z nich cítit zdravá úcta k originálům (tedy v případě Six Feet Under a Brujeria). Těžko vyčítat v případě "Revenge Of The Zombie" poněkud slabší zpěv,Chris Barnes je prostě jen jeden a myslím, že zpěvák Ondra Broska si tenhle song zazpíval spíš po svém, než aby se snažil ex - kanibala za každou cenu napodobit. Poslední cover od Eminema chápu, doufám správně, jako docela zajímavou recesi a Fatality tak s nadhledem uzavírají svůj debut.

V každém případě se jedná o porci kvalitní hudby, na české poměry určitě nadstardardní, ovšem spíše pro zasvěcené. Stoupence jiných žánrů tvorba Fatality asi moc neosloví, což ostatně snahou kapely ani nebylo, ale pro místní deathmetalové fans bude album "Lost In Suffering" dalším důkazem, že česká deathová scéna je celkem bohatá a kvalitní.

Několik let od demokazety a již bez zpívající Copretiny se FATALITY dočkali albového debutu, mimo jiné vydaného v oku lahodícím digipackovém provedení.Nepochybně upřímný deathmetalový pokus žel trochu doplácí hlavně na určitou tempovou monotónnost a výsledkem jsou tudíž nepříliš nápadité skladby, jimž trn z paty trhají pěkně sólující kytaristé ze Seeds of Sorrow a Inner Fear,občasně i hardcoreový křikloun Fredy. Většinou ale vládne nuda a stereotyp.Vzácnou výjimkou je perkusně uvozená a vůbec zajímavě vyšlechtěná kompozice Censored Faerytales, jíž sekunduje Child's Tear, dramatická instrumentálka Suffering a také trio coverů (Six Feet Under, Brujeria a kupodivu Eminem).To jsou návody, kudy možno ven z bludného kruhu.

„Lost in Suffering“ je první nahrávka, která se mi od Fatality dostala do ruky a vůbec to nezní špatně (jak jsem se původně obával)!

Po bojovně naladěném intru, které dokáže navodit tu správnou dramatickou atmosféru (nic nového nepřináší, ale svůj účel plní) se na nepřipraveného posluchače vyřítí lavina klasického detah metalu s brutálním zvukem. Zvuk je opravdu silná stránka tohoto CD, studio Shaark se osvědčilo, je vidět, že zaplatit si kvalitní studio se vyplatí, snad jen malinko říznosti by mu opravdu surově a nádherně staroškolsky, což mám rád, ale má jednu malinkou nevýhodu,poněkolika skladbách začíná nudit, a k tomu ten tragický hrací čas delší než 50 minut. Na takhle jednotvárnou muziku je to opravdu moc! Jinak se Fatality pohybují v mírně rychlejším tempu, které se střídá s klasicky DM středním tempem. Ve zvuku celkem dominuje basa, jejíž zvuk se mi doscela líbí, a hrubý vokál, kterému taky sem tam slušela nějaká jiná poloha a změna.Milovníci klasiky zřejmě budou spokojeni (a to nejen díky coverům od Six Feet Under a Brujeria), ale já bych si Fatality dokázal představit tak v době do první poloviny devadesátých let, kde by mohli udělat do světa mnohem větší díru…

Tak se mi dostala do rukou placka od jihomoravských FATALITY. Na Moravě se to vždy hemžilo, a doufám, že tomu tak bude i nadále, velmi kvalitními tvrdě metalovými tělesy. Nevím čím to je, ale všimnl jsem si, že v naší republice platí taková přímá úměrnost. Čím dále na východ, tím lepší podmínky pro metalovou hudbu všeobecně,více fanoušků. Snad je to dáno i koncentrací hudebních těles, ale to jsem odbočil. Tahle grupa mi dle názvu nic neříká, čekám, že na mě vybafne nějaký death - grind.Tlačím CD do přehrávače a přesvědčuji se o solidním deathmetalu Na webových stránkách kapely zjišťuji, že nejsou žádní nováčci, což je dle zvuku i produkce poznat. A koncertují docela často, hlavně tedy na již zmíněné Moravě.

První salvy bicích vzdáleně evokují úvod poslední skladby z černého alba od METALLICY, ale další tóny nás nenechají na pochybách kterýmže to hudebnímu směrem se bude album unášet. Dají vzpomenout na starší C.CORPSE, SIX FEET UNDER - hádejte, co mají tyhle dvě kapely společného, místy i NAPALM DEATH. Kapela se s tím vůbec nepáře a valí si ten svůj deathmetal sem tam s thrashmetalovým vlivem (ten finiš u Cavalerovské pětky "Censored Faerytales" mě fakt dostává). Komu se líbí takto pojatý deathmetal, neváhejte a sežeňte si tohle, na české poměry kvalitní CD. Musím ale říct, že kdyby byl produkcí vytvořen ještě o trošku lepší zvuk, alespoň těch kytar.. ale kapela se musí samozřejmě přizpůsobit možnostem.

Není možno vyzdvihnout jednu jedinou skladbu. Občas na vás vyskočí nečekaná sólíčka, která lahodí uchu. Za zmínku stojí dvanáctá instrumentálka "Suffering". Chlapci trošičku zrychlí,přeskakují z jednoho tempa na druhé, zkrátka shrnou do jedné skladby skoro vše, bez vokálu,což vůbec není na škodu, protože vokál je slyšet na celé desce jen v té jedné poloze, a to klasický záhrobní chřaplák, kterému samozřejmě nemůžete bez textů rozumět. Oproti ukázkám skladeb z minulé desky, kde se vokál pouští i do grindovějších kousků, je však slyšet vokalistův pokrok. A textově se kapela pouští právě do teroristů, drogových bossů, pánů s těžkými boty a holými lebkami bez mozků, dětské pornografie, a tak celkovému prohřešení jednotlivců proti lidskosti. Ironií je, že "nemetalová veřejnost" vidí vše právě naopak. Dále je terčem cenzura,která se nás všech dnes týká, ať už chceme nebo ne. FATALITY dál zahrají i pár coverů. SIX FEET UNDER, zajímavější je ovšem BRUJERIA. Ale taky - to jsem nějak nepochopil -EMINEMA, což bylo asi myšleno s nadsázkou, ale mně přijde celkem zbytečná a trapná. Klasické outro odlehčuje a lahodí ušním bubínkům.

Je s podivem, že dnes je v Čechách klasických a kvalitních deathmetalových hord jako šafránu, buďme rádi za každou další. Myslím, že kapela jako celek v současnosti dobře zapadá do českého deathmetalového podzemí a bez větší invence dokáže udržet posluchačovu pozornost a to hlavně díky svým nápaditým intrům, téměř v každé druhé skladbě. Celkově zní nahrávka spíše průměrně s ambicemi do budoucna. I když věřím tomu, že při živém vystoupení to můžebýt pod podiem docela peklo.

Napsali o nás